Po celodenním poflakování po Biarritzu jsme se navečer ocitli na pláži Cote
de Basque. Dlouhá pláž vypadala docela mírumilovně a hemžilo se to tu
začátečníky. Vlny nebyly skoro žádné, ale na pěně by se dalo něco vykouzlit a
Tom si to aspoň může vyzkoušet. Postávali jsme u zídky a začaly mě svrbět nohy.
„Jdeme!“ rozhodla jsem a razila si to k půjčovně. Za chvilku už jsme stáli
na pláži s prknama a vybírali kudy kam. Byla jsem nadšená, konečně budem ve
vodě a Tomáš jde poprvé surfovat! Byla sranda ho sledovat a taky jsem byla
ráda, že mu to šlo!
Po pár pokusech už začal chytat nějaké ty vlny. Pak se přesouval pořád víc
a víc k místu, kde se vlny lámaly a to mě tak rozčilovalo, že jsem se pak
už na něho vykašlala a rochnila se sama v pěně. Když jsme se vyřádili,
oslavili jsme Tomášův další nově objevený přirozený talent v jedné
hospůdce horkou čokoládou a kafem. Středozemní
moře už mu nikdy nebude dost dobrý, a to byla součást mého ďábelského plánu. A
když někdy během pobytu prohlásil, že mu ten nápad s dodávkou nepřipadá
zas tak špatnej, musela jsem se v duchu smát, jak málo stačilo
k tomu, abych ho získala na svou stranu. Myslím, že se oficiálně nakazil
surfařským sněním.
Komentáře
Okomentovat