V září jsem měla příležitost strávit týden v parku Morro do Diabo v jihovýchodní Brazílii, o kterém jsem psala TADY . Dostala jsem se tam díky stáži, kterou jsem plnila na nedaleké univerzitě UNOESTE v Presidente Prudente. Bylo to poprvé, co jsem se ocitla v tropickém deštném pralese a navštívila zvířata, co jsem dosud viděla jen v zoologických zahradách, v jejich přirozeném prostředí. Stopy jaguárů, snídaně s tukany a pohodové dny bez internetu strávené v táboře parku skoro sama mě tak nadchly, že jsem každý den využila spousty volného času k zapisování všech zážitků a postupně je budu přepisovat i sem na blog. Dnešní příspěvek je jen krátký úvod, první noc po příjezdu strávená v parku. To jsem při vaření večeře zahlídla za okny siluetu malpy hnědé (Sapajus nigritus), jak si tiše vykračuje po větvi a vykouzlilo mi to úsměv na tváři od ucha k uchu. 14/9/2016 V polo-sedě, v polo-leže se rozplývám v dřevěném obýváčku zalitým tmavým zažloutlým světlem a poslouchám zvuky lesa z...