Longborderkolie

Konec sprna, konec jedné životní etapy a taky týhle parádní brigády! Trávila jsem tu čas místo přednášek, během dvou let tu pracoval skoro celej náš babinec (byt), Arčí tu málokdy chyběl a díky vydělaným penězům jsem nejednou utekla od přednášek až do Portugalska. Pohodoví lidi, v zimě zmrzlý ruce, v létě spálení jak cyklisti. Vysázeli jsme stovky stromků, pohrabali tuny trávy, až nám z toho všem hráblo a když se nehrabalo, blbě se nám spalo. Krásný výhledy do přírody a oběd v trávě byly každodenní samozřejmostí. Nemálo lidí bylo v šoku, že se dobrovolně pečeme na slunku a taháme se s plachtou a hromadou trávy tam a zpátky. A my zase nechápaly je, jak můžou celej den prosedět v kanclu, být uprostřed léta bílí jak sejři a zbylej volnej čas proběhat na páse ve fitku. Ámen! Rezekvítek je spolek pro ekologickou výchovu a ochranu přírody v Brně, lepší brigádu bych si jen těžko mohla představit! Díky všem těm pohodovým duším a ať to hrabe, seče, a tak dále!  Díky moc za fotku Ki...

Still stucked writing this bachelor thesis about commercial fishery and conservation of seabirds in Portugal. I'm studying management of natural resources of tropical and subtropical areas, so my topic should perfectly fit in the course. But as our course is based on faculty with deeply rooted forestry tradition I have met a lot of disapproval about the content of my work and its link to our course. Of course this could have been expected, still, when one of my professor asked me with her nose up: "Could you please explain to me and your collegues, how it happened that your bachelor thesis topic was approved at the faculty?" all my confidence dissapeared and only now, 2 months later I could find some courage to start explaining.  But why? How is it possible that people (I wish it was only professors) involved in nature still don't feel the connections between all elements in the nature? How can someone even ask about this? Of course that professors thirst after ...

Jediný, kdo může na chráněný ostrov Berlengas přivézt hafa je strážce majáku. A tak se taky stalo s Farolem, velkým zrzavým chlupáčem, který se sem přestěhoval se strážcem z jinýho majáku na severu Portugalska. Kam se poděl jeho původní paníček se neví, ale asi si ho nemohl vzít s sebou na pevninu, a tak tu zůstal. Není ale vůbec sám. Je zvláštní, že nemá jednoho konkrétního páníčka, nepotká žádný jiný pejsky....ale přesto, pokaždý, když se motal okolo, vypadal jako ten nejšťastnější pes na světě. Aby nakonec taky ne. Páníčků má nejmíň pět, podle toho, kdo má zrovna službu na majáku. Patří mu celej ostrov a v zimě, když tu nejsou žádní turisti, se může celej den poflakovat a výhružně štěkat na racky. Často se k nám připojí a dělá nám společnost při práci. Když jsme unavení a Farol nám pořád štěká přímo u hlavy, stačí mu hodit kámen, nejlíp pořádnej šutrák, a na nějakou dobu sklapne. Pokud nezačne štěkat na ten kámen. Občas na nás nečekaně skočí a povalí na zem, nerada se s ním proto ...

Presidente Prudente, Brazil