Longborderkolie

Kapela Wohnout má (už asi rok :D) parádní klip na Nářadí na dobrou náladu, no, co dodat! :)

Brazílie je plná kontrastů a jeden z těch mých nejoblíbenějších je všudypřítomná kokosová voda a nepřeberný množství tropických druhů ovoce. I v té nejzabetonovanější džungli jako je Presidente Prudente si můžu dopřát čerstvou kokosovou šťávu přímo z ořechu. A tak si teď před odjezdem užívám po tréninku capoeiry těchto idylických chvilek s kokosem, dokud můžu, protože doma na mě čeká tradiční český pivko nebo kofola, po kterém mi nabobtná břicho a po tréninku dofuním na kole domů velice ztěžka. A kdyby jen kokos, dneska jsem se rozepsala o pitivu! :)

funny

peacful

so easy to work and relax at the same time! :)

Jediný, kdo může na chráněný ostrov Berlengas přivézt hafa je strážce majáku. A tak se taky stalo s Farolem, velkým zrzavým chlupáčem, který se sem přestěhoval se strážcem z jinýho majáku na severu Portugalska. Kam se poděl jeho původní paníček se neví, ale asi si ho nemohl vzít s sebou na pevninu, a tak tu zůstal. Není ale vůbec sám. Je zvláštní, že nemá jednoho konkrétního páníčka, nepotká žádný jiný pejsky....ale přesto, pokaždý, když se motal okolo, vypadal jako ten nejšťastnější pes na světě. Aby nakonec taky ne. Páníčků má nejmíň pět, podle toho, kdo má zrovna službu na majáku. Patří mu celej ostrov a v zimě, když tu nejsou žádní turisti, se může celej den poflakovat a výhružně štěkat na racky. Často se k nám připojí a dělá nám společnost při práci. Když jsme unavení a Farol nám pořád štěká přímo u hlavy, stačí mu hodit kámen, nejlíp pořádnej šutrák, a na nějakou dobu sklapne. Pokud nezačne štěkat na ten kámen. Občas na nás nečekaně skočí a povalí na zem, nerada se s ním proto