Longborderkolie

Brazílie je plná kontrastů a jeden z těch mých nejoblíbenějších je všudypřítomná kokosová voda a nepřeberný množství tropických druhů ovoce. I v té nejzabetonovanější džungli jako je Presidente Prudente si můžu dopřát čerstvou kokosovou šťávu přímo z ořechu. A tak si teď před odjezdem užívám po tréninku capoeiry těchto idylických chvilek s kokosem, dokud můžu, protože doma na mě čeká tradiční český pivko nebo kofola, po kterém mi nabobtná břicho a po tréninku dofuním na kole domů velice ztěžka. A kdyby jen kokos, dneska jsem se rozepsala o pitivu! :)

V září jsem měla příležitost strávit týden v parku Morro do Diabo v jihovýchodní Brazílii, o kterém jsem psala  TADY . Dostala jsem se tam díky stáži, kterou jsem plnila na nedaleké univerzitě UNOESTE v Presidente Prudente. Bylo to poprvé, co jsem se ocitla v tropickém deštném pralese a navštívila zvířata, co jsem dosud viděla jen v zoologických zahradách, v jejich přirozeném prostředí. Stopy jaguárů, snídaně s tukany a pohodové dny bez internetu strávené v táboře parku skoro sama mě tak nadchly, že jsem každý den využila spousty volného času k zapisování všech zážitků a postupně je budu přepisovat i sem na blog.  16.9., Výlet na řeku Paranapanema Tentokrát jsem vstala v 7. Měla jsem slíbené, že dneska ráno se můžu připojit k místním pracovníkům a zúčastnit se pravidelného monitoringu řeky Paranapanema na člunu. Hned co jsem se vzbudila, měla jsem úsměv na rtech, protože mě po několika týdnech jako zázrakem konečně přestalo bolet v krku (největším nebezpečím v Brazílii p...

Latin Jazz - All the Classic Jazz Songs from Brazil, Cuba, Mexico and More... one hour of perfect latin jazz, one of the best videos i have found on youtube...

V září jsem měla příležitost strávit týden v parku Morro do Diabo v jihovýchodní Brazílii, o kterém jsem psala  TADY . Dostala jsem se tam díky stáži, kterou jsem plnila na nedaleké univerzitě UNOESTE v Presidente Prudente. Bylo to poprvé, co jsem se ocitla v tropickém deštném pralese a navštívila zvířata, co jsem dosud viděla jen v zoologických zahradách, v jejich přirozeném prostředí. Stopy jaguárů, snídaně s tukany a pohodové dny bez internetu strávené v táboře parku skoro sama mě tak nadchly, že jsem každý den využila spousty volného času k zapisování všech zážitků a postupně je budu přepisovat i sem na blog.  15/9/2016 Celou noc jsem snila o jaguárovi s GPS obojkem, který mě přepadl v chatce. Budík, který jsem si předešlou noc tak nadšeně nastavila na šestou ráno, vyzváněl, ale já se celá nesvá zachumlala do peřin a vzbudila jsem se až o dvě hodiny později, když se chatou konečně začaly ozývat lidské hlasy. V rychlosti jsem se dala do pucu, nasnídala, hrkla do krku ho...

V září jsem měla příležitost strávit týden v parku Morro do Diabo v jihovýchodní Brazílii, o kterém jsem psala TADY . Dostala jsem se tam díky stáži, kterou jsem plnila na nedaleké univerzitě UNOESTE v Presidente Prudente. Bylo to poprvé, co jsem se ocitla v tropickém deštném pralese a navštívila zvířata, co jsem dosud viděla jen v zoologických zahradách, v jejich přirozeném prostředí. Stopy jaguárů, snídaně s tukany a pohodové dny bez internetu strávené v táboře parku skoro sama mě tak nadchly, že jsem každý den využila spousty volného času k zapisování všech zážitků a postupně je budu přepisovat i sem na blog.  Dnešní příspěvek je jen krátký úvod, první noc po příjezdu strávená v parku. To jsem při vaření večeře zahlídla za okny siluetu malpy hnědé (Sapajus nigritus), jak si tiše vykračuje po větvi a vykouzlilo mi to úsměv na tváři od ucha k uchu. 14/9/2016 V polo-sedě, v polo-leže se rozplývám v dřevěném obýváčku zalitým tmavým zažloutlým světlem a poslouchám zvuky lesa z...

Atlantský deštný prales neboli Mata Atlantika patří mezi nejohroženější biomy světa. Z jeho původního porostu dnes zbývá už jen 15%, z toho největší plocha se nachází v Parku Serra do Mar ve státě São Paulo, v Brazílii. Jako první se do kácení pustili portugalští dobyvatelé a především od 20.století plochy dodnes mizí kvůli rychlému nárůstu populace a rozrůstání měst, plantážím s cukrovou třtinou, sójou a rozlehlým pastvinám s hovězím dobytkem.  Stát São Paulo, v jihovýchodní Brazílii, je těžce industrializovaný a v jeho vnitrozemské části, kde se právě nacházím, zbývá už jen 7% původního pralesa. A právě Parque Nacional Morro do Diabo, v regionu Pontal da Paranapanema, chrání na necelých 34 000 hektarech půdy zbytky divoké přírody a je domovem pro mnohé druhy ohrožených zvířat jako jsou tapíři, jaguáři, pumy a taky kriticky ohrožení primáti lvíčci černí. Park se nachází asi 8 km od městečka Teodoro Sampaio a vůbec to tam nepůsobí, že se za rohem rozkládá prales. Právě naopak....

just few more steps... :) in Pantanal