Cukrová plantáž

Cana de açúcar. Sugarcan. Cukrová třtina. Bez ní by Brazilci nedojeli do svojí posilovny, aby mohli na páse vyběhat kila, která nabrali taky právě kvůli pojídání cukrovinek z jejich oblíbené cany. Cukr a alkohol, dva hlavní produkty, díky kterým Brazílie v produkci cukrové třtiny jasně vede. Hned za ní se "plahočí" Indie a Čína.
Osmdesáti procentní alkohol zde pohání většinu dopravních prostředků a ten čtyřiceti procentní zase brazilské cowboye při jejich bujarých fiestách. Na svoji cachaçu jsou stejně hrdí jako moji krajani na slivovici.

"Brazilci milují cukr!" rozzářil se profesor a spokojeně se mohutnýma prackama poplácal po pupku. Stáli jsme v malé univerzitní továrničce a laboratoři na zpracování cukrové třtiny. Byla jsem obeznámená s celým výrobním procesem proloženým názornýma ukázkama na přístrojích a jako jeho vyvrcholení mi v ruce přistála dárková taška plná výrobků z cany. Ještě jsem si vyprosila ukázku jejich plantáže nedaleko za městem. Svištěli jsme po dálnici, uprostřed ničeho jsme zpomalili a odbočili na nenápadnou polní cestu plnou výmolů. Auto se houpalo nahoru a dolů, když jsme míjeli malý pomerančový sad po pravé straně a nalevo se rozprostírala plocha pokrytá střapatou cukrovou třtinou. Všechny zvuky města zde utichly, až na vzdálené svištění aut po nedaleké dálnici. Ptáčci zpívali, sluníčko pražilo a ze střapaté houštiny se ozývaly zvuky, jako by někdo s rostlinou zápasil. To se v hustém porostu oháněl mačetou potem zalitý pracovník, který třtinu právě sklízel.

Cukrová třtina je taková přerostlá střapatá tráva. Po sklizni se musí rychle odvést do cukrovarů, kde se očistí a okamžitě zpracovává na bioethanol na pohon aut nebo cukr. Samotné stéblo rostliny obsahuje cca 20% cukru. Při teplotě pod 15 stupňů Celsia rostlina přestává růst, proto jsou tropické země s teplotami kolem 30 stupňů ideální. Do Brazílie se cukrová třtina dostala z Haiti, kam ji přivezl Kolumbus. Její původ není jasný, nejpravděpodobněji vznikla z planého druhu Saccharum robustum, který roste na Nové Guneji, okolních ostrovech a na březích řek.

O pár týdnů později jsem dostala příležitost zúčastnit se exkurze na velkou plantáž a do fabriky na cukrovou třtinu Odebrecht u městečka Teodoro Sampaio, nedaleko Presidente Prudente. Bohužel z plantáže jsem tolik neviděla, jen části podél cesty. Nejvíc času jsme strávili v jakési přednáškové místnosti a ze samotného výrobního procesu a přístrojů jsem viděli jen málo. Na závěr jsme aspoň projeli areál autobusem. Tenhleten Odebrecht má dalších 10 fabrik roztroušených po Brazílii ale i různě po světě - například v Paraguai a Angole. Rozloha fabriky, kterou jsme navštívili je 4 500km2 a vyprodukuje 25 000 tun cukru za den. 

Jeden z výrazně negativních dopadů téhle fabriky je, že se nachází v těsné blízkosti parku Morro do Diabo. Jediné významné rezervaci v okolí plné ohrožených druhů zvířat jako jsou jaguáři, pumy, tapíři, papoušci ara a dokonce zde žije i kriticky ohrožený lvíček černý. Zvířata se často přesouvají z místa na místo a právě plantáž cukrové třtiny jim slouží jako koridor. Občas tak dochází k brazilskému masakru, když stroje při sklizni doslova rozsekají jaguářici i s mláďaty. Drahá cena za ukojení lidských potřeb znázorněná jedním konkrétním příběhem, který jsem ten den slyšela nejmíň pětkrát. 

červená - plantáž 

Během přednášky zaznělo dnes velmi oblíbené slovo "sustenável", - neboli udržitelný, dostatečně mnohokrát, abych pochopila, že mám nabýt dojmu, že fabrika má nepochybně jen samé dobré úmysly s okolní přírodou. Abych to mohla upřesnit, udělala jsem menší průzkum na internetu, nebo moje chabá portugalština už na to nestačila, i přes veškeré úsilí vynaložené obětavou kamarádkou Lucilene, která se mi snažila všechno nakreslit a vysvětlit. Ale ani na internetu jsem se toho moc nepřiučila.

Tak tedy na stránkách Odebrechtu jsou obrázky jaguárů, krystalově čistého vodního pramene a důležitých pánů třesoucích si rukama. Často se taky objevují slova jako "zodpovědnost za ŽP" a už zmíněná "udržitelnost". Z uvedených příkladů jsem pochopila, že na poškozených plochách vysazují jiné kultury (což bude asi ten nepůvodní eukalyptus, který jsem všude viděla, s příměsí přirozeného porostu) pro udržení biodiversity. Dalším úsilím, víc do hloubky už nespecifikovaným, je snaha o šetrné využívání vodních zdrojů. A před rozsekáním jaguára procházejícím plantáží si ho ještě vyfotí, čemuž se dnes říká biomonitoring. Ten je provozován, abych nebyla tak skeptická, zřejmě pod záštitou Odebrechtu v jiném regionu a to i v některých národních parcích. Což je fajn. Taky se snaží zdokonalovat hospodaření s odpady, jejich recyklaci a dalším využití. 
Během přednášky došlo i na produkci energie. Jeden pán se vyjádřil, že jiné fabriky produkují více energie a to hlavně pro vlastní spotřebu. Zde se z vyprodukované energie využívá jen 30% a zbylých 70% jde do okolních měst. Paní odvětila, že zdejší firma se soustředí na produkci ethanolu a cukru A na produkci energie je potřeba zpracování celé rostliny. 
Toť vše, co jsem se dozvěděla. Bylo to jen malé nahlédnutí do země posedlé cukrovou třtinou. Bohužel se mi nepodařilo najít moc informací o dovozu a využívání třtinového cukru v ČR. Obecně je to vychvalovaná rostlina, nazývaná plodinou budoucnosti pro její velké využití od jídla, cukrovinek, přes výrobu papíru až k biopalivům snižujícím emise oxidu uhličitého až o 90%. Brazílie se údajně stala příkladem pro ostatní země produkující cukrovou třtinu. Na etanol už lítají i některá letadla.Velkým pozitivem je taky poskytnutí zaměstnání místním občanům. Jen námi navštívená fabrika zaměstnává 2 250 místních obyvatel. 

Stejně jako po návštěvě obrovské farmy v Caiúe jsem měla z fabriky smíšené pocity. Na jednu stranu vám trhá srdce, že kvůli našim potřebám mizí takové plochy deštných pralesů a trpí tím nejen zvířata, ale v závěru i my, na druhou stranu netuším, co bych udělala líp. Nejlepší řešení by samozřejmě bylo přestat jíst sladkosti a přesta jezdit autama. Jenže o tomhle si můžu nechat jen zdát. V Brazílii mě srazila do kolen jedna obrovská, do očí bijící pravda - peníze a komfort hýbou světem. Naše žlutá políčka pokrytá řepkou olejkou působí totiž pořád tak nějak nevinně, až hezky...ale tady je všechno tak velké a ošklivé, že to prostě nejde přehlídnout. 

Zdroje&odkazy: 
S popisem cukrové třtiny mi pomohla Wiki:
►https://cs.wikipedia.org/wiki/Cukrov%C3%A1_t%C5%99tina 
Něco víc o třtině: 
►http://www.solidaridadnetwork.org/supply-chains/sugarcane
►http://www.nationalgeographic.com/search?proxystylesheet=site_search&site=site_search&start=0&client=site_search&output=xml_no_dtd&getfields=%2A&requiredfields=description&q=sugarcane&
►https://www.youtube.com/watch?v=MWmNRAtXN34
Výroba cukru v ČR: 
►http://old.pglbc.cz/files/chv/cukr/vyznam.html
Stránky ODEBRECHTU:
►http://www.odebrechtagroindustrial.com/