Jediný, kdo může na chráněný ostrov Berlengas přivézt hafa je strážce majáku. A tak se taky stalo s Farolem, velkým zrzavým chlupáčem, který se sem přestěhoval se strážcem z jinýho majáku na severu Portugalska. Kam se poděl jeho původní paníček se neví, ale asi si ho nemohl vzít s sebou na pevninu, a tak tu zůstal. Není ale vůbec sám. Je zvláštní, že nemá jednoho konkrétního páníčka, nepotká žádný jiný pejsky....ale přesto, pokaždý, když se motal okolo, vypadal jako ten nejšťastnější pes na světě. Aby nakonec taky ne. Páníčků má nejmíň pět, podle toho, kdo má zrovna službu na majáku. Patří mu celej ostrov a v zimě, když tu nejsou žádní turisti, se může celej den poflakovat a výhružně štěkat na racky. Často se k nám připojí a dělá nám společnost při práci. Když jsme unavení a Farol nám pořád štěká přímo u hlavy, stačí mu hodit kámen, nejlíp pořádnej šutrák, a na nějakou dobu sklapne. Pokud nezačne štěkat na ten kámen. Občas na nás nečekaně skočí a povalí na zem, nerada se s ním proto procházím blízko útesu. Jindy se rozhodne nás lidi bejt, suše zmizí a za pár minutek vidím, jak zrzavá osamělá šmouha cupitá po strmé cestičce nahoru zpátky k majáku.
Tenhle sympatickej psí trosečník mi vždycky vykouzlil úsměv na tváři, ale zároveň mi ho pořád je líto. Od tý doby, pokaždý když uvidím maják (portugalsky "Farol"), tak si na něj vzpomenu.
Komentáře
Okomentovat