photo of the month / august


Konec sprna, konec jedné životní etapy a taky týhle parádní brigády! Trávila jsem tu čas místo přednášek, během dvou let tu pracoval skoro celej náš babinec (byt), Arčí tu málokdy chyběl a díky vydělaným penězům jsem nejednou utekla od přednášek až do Portugalska. Pohodoví lidi, v zimě zmrzlý ruce, v létě spálení jak cyklisti. Vysázeli jsme stovky stromků, pohrabali tuny trávy, až nám z toho všem hráblo a když se nehrabalo, blbě se nám spalo. Krásný výhledy do přírody a oběd v trávě byly každodenní samozřejmostí. Nemálo lidí bylo v šoku, že se dobrovolně pečeme na slunku a taháme se s plachtou a hromadou trávy tam a zpátky. A my zase nechápaly je, jak můžou celej den prosedět v kanclu, být uprostřed léta bílí jak sejři a zbylej volnej čas proběhat na páse ve fitku. Ámen!
Rezekvítek je spolek pro ekologickou výchovu a ochranu přírody v Brně, lepší brigádu bych si jen těžko mohla představit! Díky všem těm pohodovým duším a ať to hrabe, seče, a tak dále! 

Díky moc za fotku Kice Procházkové, budoucí profesionální fotografce z Prdelákova, jehož pravé jméno si nepamatuju - tady odkaz na její webovky - https://www.zonerama.com/Kika/29805 
A odkaz na Rezekvítek - http://www.rezekvitek.cz/ 

náhodná červencová crew, chybí Marťa a Flčoch! - autor fotky Kristýna Procházková

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Místo na pivko zajdem na kokos

Obrázek
Brazílie je plná kontrastů a jeden z těch mých nejoblíbenějších je všudypřítomná kokosová voda a nepřeberný množství tropických druhů ovoce. I v té nejzabetonovanější džungli jako je Presidente Prudente si můžu dopřát čerstvou kokosovou šťávu přímo z ořechu. A tak si teď před odjezdem užívám po tréninku capoeiry těchto idylických chvilek s kokosem, dokud můžu, protože doma na mě čeká tradiční český pivko nebo kofola, po kterém mi nabobtná břicho a po tréninku dofuním na kole domů velice ztěžka. A kdyby jen kokos, dneska jsem se rozepsala o pitivu! :)
►►► read

Deník z Francie: V. Nakažen

Obrázek
Po celodenním poflakování po Biarritzu jsme se navečer ocitli na pláži Cote de Basque. Dlouhá pláž vypadala docela mírumilovně a hemžilo se to tu začátečníky. Vlny nebyly skoro žádné, ale na pěně by se dalo něco vykouzlit a Tom si to aspoň může vyzkoušet. Postávali jsme u zídky a začaly mě svrbět nohy. „Jdeme!“ rozhodla jsem a razila si to k půjčovně. Za chvilku už jsme stáli na pláži s prknama a vybírali kudy kam. Byla jsem nadšená, konečně budem ve vodě a Tomáš jde poprvé surfovat! Byla sranda ho sledovat a taky jsem byla ráda, že mu to šlo! Po pár pokusech už začal chytat nějaké ty vlny. Pak se přesouval pořád víc a víc k místu, kde se vlny lámaly a to mě tak rozčilovalo, že jsem se pak už na něho vykašlala a rochnila se sama v pěně. Když jsme se vyřádili, oslavili jsme Tomášův další nově objevený přirozený talent v jedné hospůdce horkou čokoládou a kafem.  Středozemní moře už mu nikdy nebude dost dobrý, a to byla součást mého ďábelského plánu. A když někdy během pobytu prohlási
►►► read

instagram&ochrana divokých zvířat

Obrázek
Anglická organizace World Animal Protection začala svůj výzkum zaměřený na odvrácenou stránku wildlife turismu v září 2016 ve městech Puerto Alegría (Peru) a Manaus (Brazílie) uprostřed Amazonie. Turisti, především z Kolumbijské strany, sem dennodenně přijíždí na lodi, aby se pomazlili a vyfotili s delfíny, lenochody, exotickými druhy ptáků, hady a opičkami a podpořili tak velmi rozvinutý business známý pod názvem „selfie safari“. Během výzkumu se ukázalo, že zvířata upytlačená z volné přírody často žijí v otřesných podmínkách a nejednou bylo zaznamenáno týrání zvířat (jeden chovatel dokonce udeřil mravenečníka do tlamy). Zvířata umírají na následky obrovského stresu, jako je tomu například u lenochodů zvyklých 20 hodin denně prospat a ne se „objímat“ s turisty. Hadi například běžně oslepnou kvůli bleskům z fotoaparátů a podobných zvířat doplácejících na podobné aktivity je celá řada – delfínovci amazonští, exotické druhy ptactva, mravenečníci, různé druhy primátů a podobně. V ří
►►► read